Když jsem byla malá, brávala nás mamka jednou za čas do videopůjčovny, kde jsme si se ségrou mohly vybrat nějaký film na víkend. Doma jsme si pak vždycky nakrájely ovoce do mističek, zavrtaly se pod deku a napjatě nový film sledovaly. Jednou jsme ve videopůjčovně objevily komedii Denis postrach okolí.
Hned jsme si ten film o rošťákovi Denisovi zamilovaly a za ten víkend ho viděly snad stokrát. Byla tam moc hezká scéna, kdy paní Wilsonová čte Denisovi pohádku O třech skřítcích na dobrou noc.
Mamka si samozřejmě všimla, jak film hltáme a aby nám udělala radost, tajně si přepsala pohádku na papír. A pak nám ji začala každý večer číst před spaním. Dodnes si jí slovo od slova pamatuji. Hajal, Klimba a Dřím pro mě symbolizují dětství stejně silně jako chuť cukrové vaty, písničky od Back Street Boys nebo zvuky sídliště, které k nám do bytu zvenku vždycky doléhaly.
Myslím, že tato pohádka na dobrou noc je předurčená, aby jí děti milovaly. Přesto si mamku občas dobíráme, že jsme si pohádku tolik oblíbily hlavně proto, že díky ní nám mamka přestala před spaním zpívat ukolébavky. A kdo někdy slyšel naší mamku zpívat, jistě pochopí, že recitovaný projev byl před spaním mnohem více uklidňující 😉
Žili byli tři skřítkové – Hajal, Klimbal a Dřím.
Ti každou noc vyplouvali za svým tajemstvím.
V malé loďce z mlžných par rozhoupali tmu,
až dopluli k Měsíci do království snů.„Copak tady hledáte?“ ptal se Měsíc král.
Hledáme sen pro kloučka, aby dobře spal.
Sen o zlaté jabloni, o třech princeznách,
které rytíř na koni hledá ve hvězdách…Král měsíc kývl do noci svým svitem stříbrným
a usnuli i tři skřítkové Hajal, Klimbal a Dřím.Dennis the Menace
Napsat komentář